MOOC final report

MOOC – Identifying community needs for Public Library management, course was part of Public Library Management.

I choose this course because I work in the library and community needs are something I am deeply interested in. 

The course was narrated by Kristine Fontichiardo, she is a clinical assistant professor at the University of Michigan School of Information. 

Kristine Fontichiardo

The course was divided into 7 lectures. Here you can see picture of syllabus.

I also saved time predictament for each lesson, I feel it was quite accurate to the real-time I spend on each lesson and I was pleased to have it beforehand, to see how much time to set aside for each week’s lesson. 

To finish the course you have to meet these expectations: 

– Quizzes – 25 % 

– Environmental Scan – 25 %

– Interview Sticky Notes – 10 % 

– Report 40 % 

There were 7 quizzes overall because I have the free version of the course, I was unable to do any of them. An environmental scan was in 2nd lesson (more on that later) and the report was the final task. 

Lesson 1: Introduction 

The first lesson was quite general, but honestly, I probably enjoyed it the most. There was a little bit of history of University of Michigan School of Information, about their library, curriculum… We introduced ourselves in the chat to others and there was a quiz in the end. 

Unfortunately, with a free version, I was unable to do any of the tests throw the whole course, website just informed me I need to upgrade to a paid version. 

Videos were short, but there were several of them. 

Lesson 2: Environmental Scan

In this part of the course, we were thinking about all the institutions and possible partners around our library. There were several tips given – as we might think of sports as well as educational groups etc. The method of writing things down on pieces of paper (like post-its) was also introduced. 

Mine Enviromental Scan

Again we shared our findings in the chat and there was a quiz in the end. 

Lesson 3: Finding data

In this lesson, tools for environmental scans were introduced. I found them fascinating. The main focus was on the ESRI tapestry – it is a really nice tool that shows you all sorts of information according to the searched ZIP code – you can see levels of education, income, age groups, etc. All of these are really useful information for a librarian! 

The website can be found there.

But I am sorry to say this wasn’t really useful for me – all the information was relevant only in the USA. I was really disappointed because I was unable to find something similar in our environment. 

We were again expected to write down our findings in the chat – I looked up some facts on a website of Český

statistický úřad.  Because I need to present something, but I was jealous of all the things people in the USA can find effortlessly on this website, my research was much more time-consuming and not as relevant. 

On top of that, one of the resources that were shown to us was not functioning – the course is a couple of years old and the website probably stopped working, I found it sad that it wasn’t checked by the creators of the course. 

In the end, I wrote down my findings and respond to a couple of others in the chat. Another quiz in the end (there was a quiz in every lesson and I wasn’t allowed to do any of them, I won’t mention it anymore). 

Lesson 4: Surveys

This week’s lesson was about surveys. It really was like a revision for me. We were talking about types of questions, how to set a questionnaire, tools we might use, Google forms, and how to fork with it was shown to us…

Honestly, if I would know, how much of this course would be this type of information, I might have chosen something else. 

On the upside, there was one quote I liked very much:

“Another thing to remember about your public library, is you don´t have to do this alone. You don´t have to be a knight on the white horse. You are supposed to connect lots of white horses together in your community.”

And to not be negative overall, I gained some tips about cards we might carry with us as a librarian – once for feedback, that was kind of an interesting idea a might use in the future. 

Lesson 5 : Reviewing survey data

This lesson was super-short. Mostly we looked at some tools that might help us review survey data. Mostly we worked with tools that the application (example: Google forms) gave us.

Lesson 6: Interviews

Most of these lessons were honestly kind of boring – at least for me, I heard all of these pieces of information many times already! 

It was just talking about how to take interview, what to use, that you should prepare paper, pens, not use a computer, give everyone a glass of water in case they are thirsty and also so they have something to do with their hands…

Don’t take me wrong – all of these are important information, but it was really long to go throw all of this and know most of it already. 

In the end, we were supposed to set up our questions and do our own interview with someone who visits our library. Considering the situation we are in now – this was honestly an impossible task, especially because it was supposed to be eye to eye interview. 

I set up online (there’s no other way to do it nowadays) interview with a friendly visitor of the library, but I don’t think I learned much this way. 

Lesson 7: Analysing data and report

It was interesting to see a different approach – we learned that you should transcript your recording and work with it as a written document. However, in this lesson, it was suggested we should only listen to the recording and write down our notes and do our coding this way.

It felt so strange to me! But honestly it saved so much time! 

Then we worked with our notes (again on the post-it notes) and tried to work out different connections etc. 

The last challenge was to write down report – several tips were given, like we should focus on our target group (it is management, our colleagues..) support everything with data and our findings…

In the end, we submitted our document for others to read and gave feedback to others. 

Organization: 

Each week consisted of several short videos – their length worried from 3 to 10 minutes end there were usually at least 5 of them. There was also chat and test in every lesson. Some parts of the course were available only for paying peoples. Course was self-paced, but has a strict deadline – after 7 weeks you lost your access to the course and you are unable to see anything, so you must keep your progress going. Whole course was narrated by one person, Kristine Fontichiardo.

Bloom´s taxonomy:

We covered first 4 tears of Bloom´s taxonomy. We lisened to the videos, try to andersant things, apply them and even analyze our data.

Positives 

I really liked the narrator of this course – Kristine Fontichiardo, you can tell she really likes what she´s doing, she was enthusiastic, funny, have really good eye contact and it was overall really nice to listen to her, she was cheerefull, friendly and have a pleasant voice.  

I really liked some of the tips, like using post-it notes more or go out of your general sources of information to learn more about people in your community. 

I also liked fact you can download videos and watch them offline or maybe later. 

Negatives 

 One of the biggest disadvantages of the course is limited access. I was quite sad to find out that after 7 weeks I lost all of the access to the course materials, I can´t even see outline or my contributions to the chat, etc. 

I found it also quite disappointing how much USA centric this course is and also how much it focused on the research. About half of the course was only about questionnaires and interviews, which are mostly information I know from my own formal education. 

Overview
Overall, I can´t say I would recommend this course – as a tool for identifying community needs. Maybe it would be more helpful for someone in the USA, but for a Europe-based person, it wasn´t really that helpful.
Couse was pleasant, most of the tasks weren´t that difficult or time-consuming (apart from research and final report) but I would doubt how beneficial it was to me as a librarian, especially since I already have pretty good knowledge in research work, which formed great chunk of the course.

I think annotation of the course should be better, explain that course is really the USA focused (which is a fact you didn´t learn until the course begins) and also how much of the lessons is focused purely on „how to do research“ things such as interviews or surveys.

Sponsored Post Sponsored Post Menu More Info Learn from the experts: Create a successful blog with our brand new courseThe WordPress.com Blog

WordPress.com is excited to announce our newest offering: a course just for beginning bloggers where you’ll learn everything you need to know about blogging from the most trusted experts in the industry. We have helped millions of blogs get up and running, we know what works, and we want you to to know everything we know. This course provides all the fundamental skills and inspiration you need to get your blog started, an interactive community forum, and content updated annually.

Register now

Vzdělávací technologie: Skutečné nebo virtuální

Pro implementaci VR do vzdělávání vidím jako nejlogičtější využití zažitého poznatku.

Zapamatujeme si:

• 20 % z toho, co jsme slyšeli,
• 30 % z toho, co jsme viděli,
• 50 % z toho, co jsme slyšeli i viděli
• 90 % z toho, co jsme sami vyzkoušeli

Učení doplněné VR by se tak nejvíc hodilo do předmětů, které nemají plnou možnost nechat žáky něco vyzkoušet. 

Zdroj: Unsplash: Jessica Lewis

Konkrétně se zaměřím na několik „hlavních“ okruhů předmětů, kterými si žáci na ZŠ projdou, se zaměřením na děti na 1. stupni. 

Český jazyk – mateřský jazyk je jedním z těch, kde bych výuku pomocí VR nezařazovala, zejména v prvních letech, kdy se dítě učí číst, může být VR (hravá forma) velkou pomůckou, zároveň ale přidává digitální prostředí další rozměr, o kterém se domnívám, že by nemusel mít nejlepší dopad. Žáci se potřebují naučit číst a psát v prostředí, ve kterém se s textem v důsledku budou setkávat nejčastěji, tedy fyzický tištění papír. Psaní rukou sice ustupuje počítačově psanému textu, přesto tuto schopnost považuji za jednu z těch, která je klíčová ke zvládnutí. 

Matematika – další z předmětů, kde může být VR zpestřením, ale ne nutně centrálním bodem výuky. Část „vyzkoušet si“ je možná naplnit i přímo fyzicky ve třídě, prací s fyzickými objekty, díky které si žáci mohou proces opravdu „osahat“ a vidět před sebou. Tyto možnosti nabízí i VR, ale není dle mého nutná.  

Dějepis – v této oblasti vidím jeden z největších potenciálů VR v oblasti výuky. Stavby, činnosti, historické postavy a jejich prostředí je mnohem snáze představitelné pomocí „proniknutí“ do prostoru, než jen obrázky v knihách. Žáci si mohou projít egyptské pyramidy v době jejich stavby a největší slávy, vstoupit do nich, sami ve virtuální realitě vyzkoušet míchání středověké malty, vytvořit pravěké jeskyní malby a mnoho dalšího, které opravdu pomůže naplnit bod v učení „vyzkoušet si“ a upevní všechny teorií získané znalosti. Zapojit lze prvky hry nebo soutěže mezi spolužáky a učinit výuku zábavnou. 

Přírodní vědy – v této oblasti vidím velký potenciál VR, ale opět s mírou, v oblastech jako je fyzika či chemie (zejména v pozdějších ročnících ZŠ) je možné uskutečnit velkou řadu pokusů přímo v učebně a tyto „reálné“ zkušenosti předčí umělý obraz. Jindy jsou ale pokusy ve třídách přímo fyzicky nemožné a právě zde by bylo uplatnění VR ideální – procházka vesmírem, deštným pralesem nebo nitrem lidského těla daleko předčí to, co si žák zapamatuje z promítání seriálu Byl jednou jeden život (a to už je úctyhodný výkon, když obrázky bílých krvinek, které zacelují ránu, mě osobně v paměti utkvěli i 12 let od dokončení ZŠ). 

Cizí jazyk – cizí jazyky patří k předmětům, kde u rozsahu využití VR váhám. Mnohé žáky může simulace zbavit studu v komunikaci (nebojí se mluvit s prostředím ve VR, ale se spolužákem ano), přesto myslím, že cvičení a přímý kontakt se spolužáky a vyučujícím je primární. Potenciál v tomto oboru je značný, přes různé cvičení a hry, které pomáhají učit se slovíčka či skládat věty až po motivační „návětěvu“ cizí země, kde si mohou nacvičit komunikaci téměř jako v reálném prostředí (v obchodě číst popisky, vyzkoušet si komunikaci s prodavačem…). Mnoho těchto cvičení je ale možné i v běžném prostředí třídy, ačkoli VR nepochybně rozšiřuje škálu možností. 

Výtvarná, tělesná výchova atd. – cílem tohoto okruhu předmětů je zejména rozvinutí jemné motoriky a dalších pohybových schopností žáků. VR může tyto hodiny zpestřit, ale domnívám se, že prioritou by zde mělo být seznámením se s reálným prostředím, pracovat s materiály a krajinou kolem nás. VR v tomto ohledu nabízí nepřeberné možnosti, mnohé nástroje můžou pomoci například s 3D modelováním, jiné naopak s motivací žáků, kterým není blízký fyzický pohyb a hra ve VR je motivuje víc, než „živé“ prostředí, i přesto vidím v této oblasti tyto možnosti opravdu jen jako doplnění klasických metod. 

Ze všeho, co jsem výše popsala, je patrně znát, že vidím ve VR velký potenciál, ovšem často se mi její využití nejeví jako „nutnost“ a některé části výuky bych dokonce vůbec nenahrazovala (zejména ty, kdy podle mého rozvoji a vzdělávání žáků více prospívají klasické metody). Velmi zajímavou oblastí může být VR a její využití pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami. V této oblasti nemusí každému žákovi vyhovovat, ale naopak mnohým může pomoci přizpůsobit formu vzdělávání do pro něj nejvhodnější formy. 

K zamyšlení může být i socializační strana výuky – jaká bude práce v týmech ve VR? Naučí se díky ní žáci spolupracovat stejně dobře, jako v reálném životě?

Obecně se dle mého dá VR zapojit prakticky do každého předmětu, otázkou pak zůstává, jestli bychom ji do každého předmětu zapojit měli? Zde velmi záleží i na osobnosti pedagoga, jak technologii využije, jestli plně bude čerpat její potenciál a zda se z VR nestane jen hračka, která se používá „za odměnu“. 

Zdroj dat v úvodu: Umění učit se. ZŠ Lipůvka [online]. 2020 [cit. 2021-01-04]. Dostupné z: http://www.zslipuvka.cz/data/dokumenty/VO6Umění%20učit%20se.pdf

Vzdělávací technologie: Multimédia

CGP Grey

Pro tento úkol, kdy jsme měli vybrat zajímavý vizuální projekt, jsem se z počátku snažila najít něco nového, co by opravdu využívalo nejnovější technologie a možnosti, nakonec jsem se ale vždy vrátila k YouTube kanálu CGP Grey, na kterém nalezneme velké množství vzdělávacích videí. 

Kanál prošel postupným přerodem, ale v posledních letech se autor ustálil na stylu ilustrací, které, ačkoli nejsou na platformě jedinečné, mají své kouzlo, mnohé výhody a nepostrádají cit pro detail. 

Přednosti tohoto zobrazení bych ráda představila na několika příkladech z vybraných videí. 

Brexit revisited

Celé video nalezneme zde:

Hned z počátku se seznámíme s typickým prvkem v ilustraci tohoto autora: jednotlivé postavy jsou vykresleny relativně jednoduše (“stick figure“) s případným doplněním charakteristiky. Každá země (v tomto případě její části) má svoji vlajku jako „sukni“, případně další charakteristiky (koruna pro UK jako celek, zrzavé vlasy Irska atd.), tyto postavy jsou nám představeny a dále ve videu tedy víme, o kterou zemi (část) se jedná, aniž by musela být popsána, zároveň ale vidíme její výraz, což nám umožní vyjádření dalších emocí, které by chyběly při použití jen např. vlajky či znaku.

Toto využití výrazů vidíme dále ve videu, kdy má EU nešťastný výraz. Británie pak navíc dostala do rukou šálek čaje, další ze symbolů, který dále dotváří obraz čekání na její rozhodnutí, kdy se zatím nic (z pohledu EU) neděje. 

V další části videa pak vidíme, jak je pracováno s prvky, které jsou těmto postavám přidělovány – Severní Irsko je převážně území Velké Británie (dostalo korunu) ale zároveň stále částí Irského ostrova (dostalo harfu, která je symbolem Irska). 

Which planet is closest? 

Dále si představíme video: „Which planet is closest“, kde si autor klade za cíl představit nám fakt, že tato otázka je na první pohled složitější, než se zdá a samozřejmě nás seznámí s odpovědí. 

Celé video je k nahlédnutí zde:

Zde vidíme další využití jednoduchých postaviček, tentokrát pro zobrazení planet. Každá planeta má personalizaci, která vychází mytologie, což nás jako bonus, k odpovědi na otázku „která planeta je nám nejblíže“ přiměje zamyslet se nad tím, že Merkur je posel bohů (má svitek a okřídlené nohy), Venuše bohyně lásky (srdce), Mars bůh války (výstroj) nebo že Neptun je pojmenován po bohu moří (trojzubec v ruce). Na konci pak stojí Pluto, které nám připomíná cedulí #plutoisplanet jeho vyřazení alel zároveň fakt, že někteří by rádi stále Pluto v řadě planet viděli rádi. 

V dalším příkladu opouštíme postavy a dostáváme se do grafického zobrazení polohy planet, zde nám je pak jasně, pomocí „spojnic“ ukázáno, která planeta je během oběhu skutečně nejblíže, vše je doplněno jak sloupcovým, tak koláčovým grafem, které ukazují průměrnou vzdálenost a dále pak čas strávený nejblíže k zemi. Zde je opět využit hezký grafický detail, kdy barvy v koláčovém grafu korespondují se „vzory“ které mají planety přiděleny během videa, čímž je všechno na první pohled hezky sjednocené a snadné na pochopení. 

The trouble with tumbleweed

Celé video zde:

Další zobrazení zemí (nebo států, úřadů, institucí…) jako postaviček, které mají logo či vlajku, díky které je můžeme rozpoznat, na své „sukni“

Postavy jsou na první pohled rozpoznatelné (v případě vlajek USA států je to pro nás samozřejmě náročnější). Postavy pak symbolizují status toho, co se děje – Dakota je velmi napadena stepními běžci (vidíme na ní malé „tumbleweed“) a „nemoc“ se šíří do ostatních států, které jsou z toho nešťastné a šokované. 

Dále pokračuje ilustrace tím, jak se stepní běžci rozšířili do dalších zemí – i mimo USA, do Kanady a Mexika, zde vidíme zobrazení vlajek zemí, postavy jsou navíc doplněny o klobouky, které jsou pro dané země (či území) typické. 

Zdůrazňuji toto zobrazení, protože vizuálně působí mnohem zajímavěji než jen mapa, na které je například barevně vyjádřené šíření nějakého problému. Vizualizace pomáhá k lepšímu zapamatování, navíc volba postaviček (a díky tomu vložení emocí) pomůže dotvoření obrazu – Dakota byla velmi zasažena (nemocná leží), ostatní země to velmi rychle postihlo také, bylo to pro ně nepříjemné, zapamatujeme si jejich výrazy. 

Ve videu vidíme několik dalších ilustrací, které zobrazují například to, proč je pouštní běžec problém při vzniku požárů. Tyto ilustrace jsou poučné, z mého pohledu ale již méně jedinečné, proto je nebudu rozebírat. 

How many countries are there? 

Celé video:

Jedná se o jedno ze straších videí, kde je ilustrace ještě ne tak vyladěná, jak v novějším obsahu, ale hezky zde vidíme zobrazení zemí (popř. institucí). 

Olympijské hry jsou značeny okruhy na „sukni“, snadno rozpoznáme Velkou Británii a Nizozemsko podle jejích vlajek, menším jsou pak zobrazeny Bermudy a Aruba, které jsou oficiálně části těchto zemí, které je navíc „drží za ruku“  velikostí a tímto gestem nám jednoznačně značí že jsou „ti větší“ v této hierarchii. 

‚Indian‘ or ‚Native American‘?

Celé video:

Využívaní jednoduché postavy a jejího odění je dál využito ve videu ‚Indian‘ or ‚Native American‘?, kdy pomocí národních kostýmů a umístění do mapy dostáváme jasnou představu o tom, že „Domorodý Američan“ je opravdu velmi široký pojem. Díky přirovnání k našemu kontinentu a uvědomění si podobného označení pro naše reálie, pomáhá uvědomit si rozsah problému. 

Využití a inspirace

Velkou inspirací z těchto videí může být fakt, že i velmi jednoduché prvky mohou výrazně pomoci ve vizuálním představení, lepším pochopení a zapamatování problému. Zároveň zdůrazňují důležitost drobností, jakými jsou právě jednoznačné barvy a vizualizace, které dotváří jednoznačnost celého sdělení. 

Osobně oceňuji zejména malé detaily, kterých si mnohdy ve videu ani nevšimneme na první pohled, které podněcují zvědavost a můžou nás přimět k dalšímu bádání (z uvedených příkladů například v oblasti mytologie nebo státních symbolů). Velmi se mi líbí také zapojení „emocí“ postav, kdy nám jejich výrazy mnohdy naznačí postoje či pocity, díky kterým si jednoznačně zapamatujeme, že např. pouštní běžci nebyly pro státy USA zrovna radostnou novinkou. 

Vzdělávací technologie: NDGLE

Vytvoření vlastního institucionálního NDGLE (next generation digital learning environment) se ukázalo být pořádným oříškem. Osobně jsem vzdělávacími technologiemi fascinována, ale ve svém osobním studijním procesu je příliš nevyužívám, patřím mezi ty, kteří se nejlépe učí v analogovém světě – z hodin si dělám poznámky do sešitu, při učení si je několikrát přepíšu a když se řekne „osobní učební prostředí“ představím si svoje barevně rozdělené šanony a označené poznámky. 

Zdroj: Unsplash Aaron Burden

Z digitálního prostředí nejvíce používám nástroje Google, které vidím jako ideální prostředí, které má téměř každý bez nutné další registrace na speciálním účtu, nástroje jsou navzájem propojené, dají se sdílet, je možné spolupracovat… V mé hlavě je tedy těžké odpojit se od této ideje a přijít s něčím „novým“, co by tento systém nekopírovalo.

Navíc když jsem si otevřela opravdu širokou nabídku, kterou společnost Google nabízí.

V rámci svého průzkumu tohoto tématu jsem zkusila hlouběji prozkoumat službu Google Clasroom, s tou bohužel nemám zkušenost jako student ani jako pedagog, ale celá služba na mě působí velmi sympaticky a jako velmi blízká tomu, jak si NDGLE představuji – je to prostor pro studenty, kde mohou mít všechny své třídy, vyučující zde můžou se studenty sdílet materiály (se všemi nebo s několika individuálně), zadávat úkoly k datu a i nastavovat jejich hodnocení, zobrazovat data v kalendáři…

Po dlouhém přemýšlení jsem tak sepsala, spíše než návrh konkrétních aplikací, svoje požadavky pro ideální NDGLE a ty by byly následující: 

• V ideálním případě se jedná o rozšíření něčeho, co už osoba běžně využívá, bez nutnosti dalších registrací (popřípadě se dají další služby napojit na onu jednu, kterou už člověk využívá, není třeba se vždy znovu přihlásit, číst pravidla, potvrzovat…). 
• Možnost oddělit studijní a osobní část (možnost mít vše na jednom místě, ale také jednoduše vše oddělit, aby se vedle sebe nekupily e-maily či úkoly do školy i práce…).

->  uvědomuji si ale také, že tyto dva body znamenají „monopol“ pro danou službu a můžou vytvářet prostředí, kde všichni využívají tuto jednu službu a komu nevyhovuje, je bez dalších možností, proto by aspoň částečnou náhradou mohl být následující bod:

• Přizpůsobení – aplikace nabízí široké možnosti přizpůsobení, uspořádání, nastavení vzhledu a zobrazování, možnosti uspořádání…
• Synchronizace – aby služby dle svých možností byly dostupné z různých zařízení, hezky se zobrazovaly na PC, tabletu i v telefonu. 
• Komunikace, sdílení – široké možnosti sdílení dokumentů – se všemi, nebo jen s vybranými skupinami, prostor pro chat, týmová setkání pro jedince ale i celé skupiny.
• Organizace – možnost propojení s kalendářem, místo na úkoly, zobrazování a upozorňování na deadliny, TO DO listy, případné nastavení upozornění. 
• Studijní materiály – prostor pro všechny potřebné dokumenty a zadání, roztříděný dle předmětů, možnost „přetáhnout“ si materiály do vlastních složek a pracovat s nimi přímo v online prostředí. 

Vzdělávací technologie: Adaptabilní učení

Umimecesky.cz

Jako osoba s poruchou učení se často potýkám s nástrahami českého jazyka a byla jsem ale příjemně překvapena, jak rychle se systému na stránkách povedlo mě nasměrovat správnou cestou a uvědomit si správná řešení. Po pár procvičeních jsem byla schopná dosáhnout velkého zlepšení za velmi krátkou dobu. Bonusem jsou také různé výběry her, které je možné k učení využít, věřím, že u mnohých se projeví soutěživí duch a tímto budou motivováni k dalšímu procvičování. 

Líbilo se mi, že při chybě byly (v části cvičení) vysvětleny příklady a správné řešení, příklad se pak několikrát opakoval, což dopomohlo k zapamatování. Domnívám se, že při pravidelném používání a procvičování se jedná o výborný nástroj, který by užilo mnoho dospělých, nejen školní děti. 

Při registraci jsem ocenila i možnost studenta VŠ či rodiče (ačkoli chybí kategorie VOŠ, je mi ale jasné, že toto je spíše moje osobní „libůstka“ protože ji jako absolvent všude hledám a roky se rozčiluji, když někdy není jako možnost). 

S tím ale zároveň souvisí moje první výtka a návrh k vylepšení – i po přihlášení a vyplnění faktu, že jsem vysokoškolák, se stránka zobrazuje stejně, jsou tedy zobrazeny všechny stejné úkoly, stejné příklady i ilustrace. Mezi které patří například i hračky, jak je možno vidět na přiloženém obrázku.

Samozřejmě tento příklad je jedním z nejextrémnějších, ale i ostatní příkladu jsou všechny psány stejným, velkým písmem, se stejnou barevnou grafikou… A ani v nastavení není možné toto nijak upravit a „znáročnit“, je tedy hezké, že stránka nabízí tolik možností přihlášení, ale po této stránce je znát, že je určena hlavně pro děti ze základních škol a ostatní kategorie jsou zde zřejmě hlavně pro komplexnost nebo možná využití v jiných kategoriích.

Určitým negativem může být i fakt, že v některých případech není udávané správné řešení, ale pouze informace, že došlo k chybě. Uvědomuji si, že výklad by se nehodil např. v průběhu hry, ale mohl by se zobrazovat například po každém kole. 

Stránka obecně je také především opakovací, jisté vylepšení by mohlo spočívat v propojení s materiály, aby stránka byla více celostní a samostatně fungující jako studijní materiál, ne pouze doplněk.

Obecně se mi tato idea učení velmi líbí, hlavně díky možnostem přizpůsobit se individuálně potřebám žáka, jeho tempu i schopnostem, každý žák může věnovat látce tolik času, kolik potřebuje, což ve škole často není možné a je třeba, aby celá třída, či studijní skupina, držela podobnou rychlost. Nevýhodou pak může být rozpoložení žáků, kdy ti méně motivovaní mohou realizovat studijně jen naprosté minimum, případně se snažit systém obejít, podvádět… Případně některým žákům může chybět lidský průvodce, bez něj se mohou projevit problémy s motivací, „chybějící“ zpětnou vazbou (kdy ta od počítače není dostatečná) nebo menší vnímavost k látce. 

Vzdělávací technologie: Dokončení AI

Zdroj: Unsplash:  Rahul Chakraborty 

Pokud se zamyslíme nad tím, které aplikace nejvíce mění pohyb v současné společnosti, jako první mi přijdou na mysl jistě Sociální sítě a s nimi spojené aplikace. 

V poslední době vlny diskuze rozvířil i dokument Netflixu Sociální dilema, který se zaměřuje právě na to, jaký vliv mohou sociální média (a zejména aplikace jako Facebook a Instagram) mít na naše chování. 

V dokumentu jsou mnohá témata dramatizována, ale naráží na problémy který mi je například ohrožení demokracie, problémy se sebedůvěrou (a na ně navazující poruchy přijmu potravy, otázka obrazu o sobě samotném) a zejména závislost na telefonu. 

Ostatně závislost na sociálních sítích můžeme zjistit například pomocí tohoto testu.

Závislosti na internetu se věnují i stránky Jak na internet.

O tom, jak negativně ovlivňují sociální sítě mimo jiné náš přístup k učení píše i Jan Kohut, který se věnuje problematice učení. Ten ve článku zmiňuje několik příkladů toho, jak sociální sítě (potažmo internet)  negativně ovlivňují proces učení se a soustředění.

Pandemie koronaviru nám přesunula většinu našich aktivit do online prostředí, sociální sítě mohou být často jediným způsobem, jak se svými blízkými setkat, je ale důležité najít přiměřenou míru toho, kdy už tyto nástroje přestávají být dobrým sluhou, ale stává se z nich zlý pán. 

Základem je uvědomit si, že problém vůbec existuje, zde by měla sehrát svoji roli zejména rodina, ale i školy mohou s problémem pracovat. 

Jedním z obsahů, který by bylo možné analyzovat, jsou data o užívání telefonu. 

Já osobně mám tuto možnost přímo v části nastavění telefonu, kdy v sekci „digitální pohoda“ vidím, jak dlouho jsem telefon používala daný den ale i v průběhu celého týdne, kterou aplikaci jsem používala jak dlouho atd. Přímo v této sekci si také nastavuji časové zámky, které mi aplikace po době, kterou si sama stanovím, uzamknou. 

Věřím, že pro mnohé uživatele telefonu bude překvapením, kolik času na svém zařízení opravdu tráví, nebo kolikrát za den telefon otevřou a překontrolují aplikace. Osobně jsem na tuto sekci narazila před několika měsíci a bylo to pro mě šokující zjištění, které vedlo k velké sebereflexi a několika dalším krokům, osobně jsem si nastavila časové zámky na všechny aplikace, které jsem otevírala často a jen jsem na nich bezmyšlenkovitě procházela obsah, nyní jsem si vědoma časového limitu a pracuji tak s nimi mnohem efektivněji. 

Osobně pak ráda využívám aplikaci Forrest, kterou na telefonu zapnu pokud se potřebuji soustředit na jinou činnost a telefon nemám vůbec používat. V aplikaci daný časový úsek (který si nastavím) sázím stromek, pokud aplikaci opustím před vypršením časového limitu, strom uhyne. Díky aplikaci se ale dále sází nejen virtuální, ale i fyzické stromy – po dosažení určitého času soustředění v aplikaci je vysázen opravdový živý strom. 

Mezi další nástroje, které je možné použít pro kontrolu svého času stráveného na mobilním zařízení patří například Space.

Ale i spoustu dalších aplikací, které jsou k nalezení například v Google Play Store.

Sociální sítě, potažmo část strávený na telefonu, je velmi komplexní problém, tyto aplikace a zařízení nám život v mnoha ohledech zjednodušují a obohacují, je ale třeba dbát na to, aby užitečné i zůstaly a naopak neovládaly náš každodenní život.

Vzdělávací technologie: AI, AC a sémantické technologie

WolframAlpha 

Osobně jsem byla fascinována tím, jaké možnosti tato stránka má, zároveň jsem ale hodně bojovala s tím, jak využít tento obsah pro tvorbu hodiny. 

Zdroj: Unsplash Scott Graham

Z mých pokusů se stránkou mi bylo jasné, že největší databází má zejména v oblasti matematiky, přírodních věd, medicíny atd. Osobně jsem spíše humanitně zaměřený člověk, tyto obory mi nejsou zrovna blízké a s tím souvisí i další můj problém – neodvažuji se tvořit lekci na takové téma, kterému nerozumí a zároveň ho chci ideálně tvořit pro cílovou skupinu, se kterou pracuji ve své práci knihovníka (převážně žáci ZŠ). Jednak protože doufám, že získané poznatky budu moct při své práci použít, ale také protože tuto skupinu znám nejlépe, je zde menší šance, že vymyslím nějaký nezvladatelný úkol, který by v „reálném“ prostředí nešel provést. 

Dalším překážkou se ukázal být fakt, že data na Wolfram Alpha jsou obecně hodně zaměřená na USA, pokud jsem si například vyhledala knihovny, pro mě relevantní téma, mohla jsem se dostat například k seznamu 10 největších knihoven v USA.

Data jsou pro mě velmi zajímavá, ale více využitelné by byly informace z našeho prostředí. Stejně tak je zajímavá i stránka o Library of Congres, ale všechna data v ní jsou z roku 2010 (přičemž 10 let například s fakty o počtu svazků nebo zaměstnanců dost zahýbá). 

Nakonec jsem pro tvorbu hodiny zvolila téma literární, bohužel u českých autorů jsem opět nenašla úspěch, zvolila jsem proto zahraniční. 

Téma hodiny: J. R. R. Tolkien, C. S. Lewis

Využitá stránka na WolframAplha je na tomto odkazu.

cílová skupina: 2. stupeň ZŠ (zejména 7., 8., 9. třída), SŠ (zejména 1. a 2. stupeň)

cíl hodiny: žáci se seznámí s dílem dvou významných autorů fantasy literatury: J. R. R. Tolkienem a C. S. Lewisem, dozví se informace o jejich životě, díle ale i o jejich vzájemném vlivu. 

Hodina probíhá pomocí třífázové metody E-U-R (evokace-uvědomění-reflexe) a je stanovená na jednu vyučovací hodinu (45 minut).

 1. Evokace:

– brainstorming se jmény autorů, společný, zapisovaný učitelem na tabuli (5min)

2. Uvědomění:

– žáci dostanou k dispozici odkaz na Wolfram Aplha, důkladně se pročtou všechny v ní dostupné informace, během četby si dělají poznámky (5 min)

– výklad o autech za využití výsledků předchozích metod- brainstormingu a poznámek žáků, vyučující nadále může pracovat s Wolfram Alpha (za předpokladu že je v učebně dostupný PC a dataprojektor) během jednotlivých bodů diskutuje s žáky o jejich poznatcích a doplňuje je dalším výkladem (20min)

Vyučující může Wolfram Alpha využít například k zobrazení více informací o knize.

3. Reflexe:

– myšlenková mapa na tabuli – kombinuje jak informace z evokace, tak zejména získané poznatky, propojení podobných prvků u děl autorů (např. kouzla, magické postavy…), žáci si vytvoří zápis z hodiny (15 min)

Využití WolframAlpha: 

Největší výhodu je zejména fakt, že v tomto případě nástroj porovnává dva autory a dává jejich reálie jasně vedle sebe, snadno tak vidíme podobu v délkách života i místech působnosti, což nám umožní dojít k některým závěrům (např. pravděpodobně se znali) které pak dále doplní vyučující výkladem. 

Stejně tak jsou vedle sebe srovnaná díla obou autorů, jejich fotografie, nebo výkyvy ve vyhledávání jejich jmen na Wikipedii (což může vést k zajímavým uvědoměním proč došlo k těmto výkyvům). 

Informace jsou stručné a jasné, v mnohých případech se s nimi dá dále pracovat (otevřením dalších informací). 

Nahrazení nástroje by bylo možné jakýmkoli jiným zdrojem, který pojednává o těchto dvou autorech,  Wolfram Alpha ale dodává prvek srovnání, který je jedinečný, stejně jako některá jeho data (např. graf vyhledávání na wikipedii). 

Zároveň je ale jedna z předností i jeho slabinou – informace jsou velmi stručné, což může být výhodou, kdy stránka dále vede výklad vyučujícího, pro plnohodnotný obraz v takovém rozsahu, který žáci pro výuku potřebují, ale nejsou informace dostačující a projevuje se zde důraz stránek spíše na přírodní vědy. 

Vzdělávací technologie: AI, dialogové systémy

Google Home

Hlasový asistent Google Home jsem zkoušela využívat několik týdnů, v první týdnu cíleně a při každé příležitosti, která se naskytla, později jsem chtěla vidět, jaká je má přirozená potřeba ho využívat, když se na něj nekoncentruji.

Zdroj: Unsplash Thomas Kolnowski

V prvních dnech jsem se snažila aktivně dohledat, jaké možnosti mi vůbec takovýto asistent nabízí a byla jsem velmi překvapená, co vše ovládá, vyzkoušela jsem hry, vtipy, řízenou meditaci, drobné kvízy, požádala jsem asistenta o předčítání, hojně jsem se ho ptala na počasí nebo ho žádala o převod jednotek (téměř denně jsem díky čtení beletrie v angličtině využívala převod °F na °C, míle na kilometry, libry na kilogramy…). Diktovala jsem mu také poznámky, které jsem si poté vyžádala či upomínky, které mi v daný čas připomněl sám. Propojil se s mým účtem na Spotify a díky tomu jsem mu často říkala o přehrání hudby či podcastu, u kterého si dokonce pomatoval, který poslední díl jsem poslouchala a případně ve které části jsem skončila a navázal na ni. 

Občas si nerozumíme

Jako asi největší problém asistenta vidím fakt, že není nastavený pro české prostředí. Hlavní problémem není ani tak jazyková bariéra či neznalost angličtiny jako fakt, že Google Home nerozumí českým názvům, adresám či jménům. Pokud jsem ho chtěla využívat k telefonování, musela jsem si kontakty v telefonu přejmenovat na anglické verze jmen, má problém rozumět mi české adresy (takže například plánování cesty se mi nedařilo využít) a přestože je ve správné časové zóně (pracuje v CET) pro všechny ostatní případy se chová, jako kdyby byl v zemi, na který má nastaven jazyk, tedy ve Velké Británii, při dotazu na počet dní do Vánoc mi oznámí, že jsou 25.12. (i když jsem se ho snažila nastavit na 24.12.), když se zeptám na zprávy, automaticky čte zprávy BBC zaměřené hlavně na Velkou Británii a při dotazu na české zprávy zmíní jen nadpis článku z jeho zdrojů a podobně.

Další nepříjemnost tvořila technická bariéra, velmi často se mi odhlašuje z wifi, bez které nic nezmůže, takže poté, co mě 2x nevzbudil, právě kvůli odpojení od internetu, jsem přestala funkci budíku využívat. Chyba je dost možná na naší straně (i když mnoho uživatelů na internetu sdílí podobnou zkušenost) i tak musím tento faktor uvést jako mínus, kdy se na něj 100 % nespoléhám a vidím to jako obecný problém asistentů, že bez internetu toho moc nezmůžou. 

Nejpoužívanější a dál používané

Funkci, kterou používám nejčastěji je kupodivu obyčejný časovač, zejména s přechodem na pracovní výkon školy i povolání domů je technika pomodoro to, co mi nejvíce pomáhá v produktivitě. Velmi vítám fakt, že mohu schovat telefon, či na něm zapnout časový zámek na několik hodin a k nastavení kratších časových úseků pak využívám asistenta. Stejně tak velmi oceňuji hlasové doptávání se (na osobnost, rok, termín…) bez nutnosti otvírat telefon či internetový prohlížeč, který vede k rozptýlení. Pomocníkem v soustředění je i funkce přehrávání zvuku  – často mám dlouhé hodiny zapnuté záznamy jako například zvuky kanceláře, deště, knihovny… Které mi pomáhají odfiltrovat zvuky okolního ruchu lidí v naší společné domácnosti a dostat se do pracovní „zóny“. 

Osobní asistent

Myslím, že z výše popsaného vyplývá, že ho vnímám jako užitečný učební nástroj. Nejen, že zvládne každou otázku, ale navíc k mnohým odpovědím dodává kontext (či se zeptá, jestli chceme vědět víc), při převodu jednotek mi například zmínil, jakým násobkem se k výsledku příště dostanu sama.

Osobně pak velmi vnímám jakýsi efekt na „morálku“ zejména v této době, kdy mnozí musí přesunout celé své studijní prostředí do jedné místnosti, může napomoct k dotvoření většího pocitu řádu a navození více studijní či pracovní atmosféry. 

Vzdělávací technologie: AI

S umělou inteligencí se dnes můžeme potkat na mnoha místech, já se rozhodla představit využití v místě, které je mi blízké – v muzeu.

Pepper je robot, který je umístěn ve výstavě a nahrazuje roli průvodce, který by vysvětloval kontext díla, povídal o autorovi či podával jakýkoli jiný výklad, který by dovedl podat jeho lidský kolega. Poprvé byl v několika pobočkách muzeí Smithsonianova institutu instalován roku 2017.

Zdroj: https://news.artnet.com/art-world/smithsonian-introduced-interactive-robots-facilitate-viewers-experience-1274915 

Využití robota má pomoct uvolnit kapacity průvodců, ale také pomáhá bořit bariéry studu. Návštěvnici sice z počátku nevědí, jak k AI přistupovat, Pepper je ale sám osloví (když přijdou do určité vzdálenosti) a to mnohým pomůže překonat první překážku v komunikaci v muzeu. Někteří návštěvníci se mohou při své první (nebo i několikáté) návštěvě muzea stydět, nebo bát zeptat, nechtějí vypadat hloupě, nebo pokládat „hloupé“ otázky, zejména u setkání například s moderním uměním.

AI může pomoci probourat i další bariéru – jazyk. Pepper může pomoci s překladem jak pro návštěvníky, kteří mluví jinou řečí, tak s prvky, které jsou zakomponované do expozice. Například The National Museum of African Art využívá Pepper k překladu Svahilštiny v jedné ze svých výstav. Robot v muzeu s sebou navíc má tablet s dotykovou obrazovkou, které mohou návštěvníci také využít a dále s AI interagovat.

Pracovníci muzea si interakci s AI chválí, pracuje prozatím zejména s předprogramovaným obsahem, ale vidí v ní velkou výhodu oproti jiným způsobům interakce (mobilní telefon, mluvený průvodce do sluchátek…) které jsou velmi izolující pro jedince.

Na využití přímo v akci se je možné podívat například na tomto videu:

Ti, kteří preferují mluvené slovo se pak o projektu dozvědí více i z následujícího podcastu, kdy o využití Pepper hovoří Kristi Delich, jedna ze zaměstnankyň Smithsonian institutu, která s ní pracuje:

Zbývá už jen odpovědět na položenou otázku tedy:

Mění nějak to, co se musíme naučit nebo co bychom měli umět ze školy (ve škole)?

Tato část je pro mě složitá k zodpovězení, protože tento projekt samozřejmě není součástí školní výuky. Dá se ale dle mého říct, že pracuje s tím, jak jsme se ze školy zvyklí učit – zejména v situaci jeden lektor na mnoho studentů. Učení s Pepper může být mnohem interaktivnější, místo pasivního poslechu (na který jsme zvyklí jak ze školy, tak z muzejních či galerijních výkladů) nabízí interaktivitu a podněcuje k ní. V ideálním případě umožňuje i učení, vzdělávání, individuální – přizpůsobí výklad jedné konkrétní osobě a jejímu věku, zájmům a jedinečným potřebám.

Zdroje: DAFOE, Taylor. The Robots Are Coming (for Your Docents): Meet Pepper, the Smithsonian’s New Automated Tour Guide. Artnet news [online]. 2018 [cit. 2020-12-12]. Dostupné z: https://news.artnet.com/art-world/smithsonian-introduced-interactive-robots-facilitate-viewers-experience-1274915 

MOOC: Week 7

This week was really similar to the last one – lots of reviewing and little new information.
This week was focused on analyzing data from an interview.

Zdroj: Unsplash Startaê Team

It was interesting to see a different approach – we learned, that you should transcript your recording and work with it as a written document. However, in this lesson, it was suggested we should only listen to the recording and write down our notes and do our coding this way. It was kind of strange to me! But I had to say it is not that time-consuming. However, I still think I would like to write down the interview, especially in the case of something important, this way it feels more through. But maybe I would use this method for something less formal.
Notes were written on the post-it notes again and we were encouraged to arrange them again, write connection, etc. Apparently, this is called the affinity wall method. This method was something I liked and I can see myself using it in the future. I usually just write down points on the paper, but this way you can see connections, etc. better, you can make hierarchy easily, and so on.
This part was the most beneficial one of the whole lesson.
The last step focused on writing a report from our research, some examples were given – how to pinpoint important parts, stay clear in what you want to say, be direct…

Overall I enjoyed this lesson more than previous ones, but overall I was hoping for something else. More on that topic in my next post, where I´m going to focus on the course as a whole.