VideoLab VII: shrnutí kurzu

I v pandemii čas utíká rychleji, než by se zdálo a tak ani nevím, jak je možné, že jsme na konci semestru a je čas na sepsání závěrečné zprávy.

Zdroj obrázku: @napr0tiv

Původně jsem chtěla zhodnotit jednotlivé hodiny po sobě, ale protože jsem se na toto zhodnocení nepřipravila během semestru, nakonec jsem se rozhodla sepsat jednoduše myšlenkový proud. Snad nebude moc chaotický.

Forma výuky

K čemu se v myšlenkách stále vracím je to, jakou měla výuka formu – samozřejmě ovlivněná pandemií a online. Ale musím říct, že z určitého pohledu vidím tohle domácí prostředí jako velkou výhodu. Samozřejmě mě mrzí, že jsme si neprohlédli a nevyzkoušeli úžasné studio FF (protože podle fotek vypadá báječně), ale zároveň se nemůžu zbavit dojmu, že takhle to bylo pro nás jednoduše přínosnější.

Studio nabízí spoustu možností, ale v budoucnu budeme stejně všichni asi natáčet videa doma, na mobilu, tak, jako jsme to dělali právě teď ve výuce. Myslím, že bylo hrozně fajn vyzkoušet si natáčet prostě v těch podmínkách, které asi běžně budeme mít, jasně, někoho čeká pracovní prostředí vybavené úžasnou technikou, ale minimálně ze svých zkušeností zaměstnance ve státních institucích (knihovně a muzeu) vidím, že i zde kolegové většinou využívají právě ony mobilní telefony.

Osobně mi vyhovovala i online forma, mohla jsem se přesunout rychle z práce, věci, o kterých se povídalo jsem si rovnou vyhledala na svém počítači… I když uznávám že i ta vyžadovala zvyknutí si (3. semestr online nesu mnohem lépe, než ten 1.).

Největší trable

Za celou výuku jsem měla 3 největší problémy:

• téma videa
• domácí prostředí pro natáčení
• střih

Zdroj obrázku: Ryan Snaadt na Unsplash.

Téma bylo těžké vybrat protože jakmile může člověk udělat cokoli, je těžké vybrat si něco, hlavně protože jsem měla opravdu velké množství možností. Všechno se mi zdálo, že bude hrozně nudné, ale ve výsledku jsem své téma strašně chtěla během střihu změnit (protože mi to přišlo strašně nudné). Tady jsem nejvíc toužila po nějaké konzultaci a nejvíc mi chyběl osobní kontakt a možnost pořešit své téma se spolužáky a vyučujícím, vidět, jaká témata mají ostatní, inspirovat se…

Natáčení v domácím prostředí a stížnost na to si trochu protiřečí s tím, co jsem napsala výše, o tom, jak mi přišlo fajn, že jsem si to doma vyzkoušeli (a jak to bylo super autentické) ale v kombinaci s tím, že počasí nespolupracovalo pro světlo, když jsem přišla z práce a měla jsem čas natáčet už byla tma… Ale tohle je spíš takový povzdech, není to nic moc, s čím by se dalo něco dělat.

A když už bylo dobré světlo, nic nejezdilo před domem ani mi nikdo nechodil za dveřmi, vzbudila se kočka.

Poslední bod, který byl rozhodně největší útrapou, byl střih, ve výsledku mě začal bavit, ale hrozně těžké bylo pokořit křivku učení a dostat se z bodu „co to je“ do bodu „ono to funguje hurá“. Hodně mi pomohla doporučení, která jsem dostala během zpětné vazby a pak i diskuze se spolužáky, proto myslím, že tady by nebylo od věci zařadit některé praktičtější rady dřív, i když každému vyhovuje ve výsledku něco jiného, myslím, že znalost více možností by mě osobně pomohla. Zde tedy myslím hlavně různé rady k natáčení (protože to ve výsledku silně ovlivňuje, jak moc práce máme se střihem).

Zdroj obrázku: @wahidkhene

S celého kurzu mám ale výborný pocit. Odnáším si z toho hlavně zjištění, že tvorba videí opravdu není tak složitá (i když je časově náročná) a jsem pozitivně naladěná pro tvorbu dalších. Nejvíc oceňuji praktické tipy a zkušenosti (moc za ně díky 🙂 ) které jsme během výuky dostali a také to, že jsem byla donucena se naučit s programem pro střih videí. To bylo něco, co jsem vždy chtěla zdolat a zdálo se mi to hrozně složité. Teď ale zvládnu jednoduché úpravy relativně rychle a bez větších problémů.

Takže natáčení zdar!

A Vojtovi díky! 🙂

VideoLab VI: závěrečné video

Poslední střih videa byl vcelku oříšek. Rozhodla jsem se totiž jak přetočit klip, tak vyzkoušet nový nástroj pro úpravu videa.

Ze začátku jsem neměla tušení, kolik vrstev videa bude klip obsahovat

Na natáčení samotné mi kolegyně z muzea mi nabídla zapůjčení mikforofonu, tudíž se zlepšila kvalita zvuku. Využila jsem také rady a natáčela jsem i s pauzami, bohužel ve výsledku jsem s tímto provedením nebyla příliš spokojená, protože jsem potom musela udělat několik střihů, které jsou ve videu více viditelné.

Pro poslední střih jsem zkusila nejdříve HitFilm express, program mi ale nebyl sympatický, takže jsem po krátké době přešla na Shotcut. U toho jsem si našla návody na youtube a brzy jsem s v práci s programem slušně orientovala. Přesto jsem některé věci prováděla v programu Microsoftu, pro rychlé úpravy např. kratších klipů (když jsem například potřebovala udělat klip, kdy se po vteřině vystřídal obrázek káva, čaj a čokoláda) mi práce s ním přišla jednodušší a snazší do shortcutu vložit výsledný klip.

I tak ale nebyla práce bez problémů. Například poprvé mi program stáhnul video s posunem všech textů, videí a obrázků oproti původnímu tracku se cca 5 sekundovým zpožděním. Následovalo tedy znovu přeskládání všech klipů.

Výsledné video je dostupné zde.

Pořád vidím velký prostor pro zlepšení (zejména v množství střihů), ale na první pokus s větší editací jsem vcelku spokojená.

VideoLab V: střih videa

Pro střih svého videa jsem si vybrala pouze nástroj ve Windows produkci.

Cca po 15min. střihu už mi naštěstí přestalo připadat divné dívat se na každou svou větu 5x

Využila jsem jednu z verzí videa, natočených pro minulý úkol, je v ní několik drobných přeřeknutí, některá jsem vystřihla, ale protože chci video pro závěr natočit znovu, netrápila jsem se, i kvůli limitacím programu, se všemi (čti: byla jsem líná vystřihnout všechna přeřeknutí, protože se mi to v programu dělalo špatně).

Můj první pokus se střihem je možné zhlédnout zde.

Hlavním důvodem pro výběr tohoto programu je fakt, že bych se s ním ráda naučila pracovat kvůli potřebám své práce, pro mnou stále připomínaný tábor 🙂 hledáme program, který by zvládly používat i děti a protože budeme na počítačích ve škole, tak ideálně takový, který nebude třeba instalovat (protože se zatím vše tváří tak, že instalovat nebudeme moct nic) a zároveň se jedná o program, který můžu používat v práci, kde kolegové z IT také mají s instalací čehokoli velký problém.

Líbí se mi, že je tento editor rychlý na naučení, snadno dostupný a stačí pro základy, jako ustřihnutí začátku a konce videa, případně i k vystřihnutí nějakého přeřeknutí, vložený textu…

Ale pro účely svého videa ještě v budoucnu nejspíš vyzkouším další program. Při práci jsem totiž objevila mnoho limitů. Editor nabízí spoustu funkcí, ale mnohé z nich (filtry, 3D grafika) se mi zdály být spíše legráckami, ale pro mé potřeby mi chybí možnost snadno vložit do videa fotografii. Mohu ji vložit do střihu, ale pak se přes ni neozývá zvuk. Přišla jsem pak na to, jak vložit zvuk zvlášť, ale jelikož se nikde neukazují vrstvy videa, je víc pracné synchronizovat, jak velkou část videa vystřihnout a nahradit obrázkem, navíc obrázek se nemůže objevit jen na části obrazovky, jedině přes celý obraz, což klade celkem velké nároky na jeho kvalitu (např. chci-li ukázat malé logo, roztažené na celé obrazovce se mi nepodařilo přimět, aby vypadalo hezky).

Oceňuji například i funkci vložení textu, ale pokud se mi dobře zdá, není s umístěním textu, mimo přednastavené možnosti, možné hýbat, takže již při natáčení je potřeba mít dobrý přehled, kde text bude a je potřeba podle toho zabírat obraz, jinak může být text umístěn nelichotivě.

Další dny z těchto důvodů plánuji zkusit další editor, práce na videu mi totiž navíc ukázala, jak velmi je střih důležitý (a jak je video bez něj nudné), ráda bych přidala zajímavější záběry a zejména chci využít obrázky přímo ve videu, se zvukovým podkresem, což se mi zde neosvědčilo.

Pokud bych ale někdy v budoucnu potřebovala jen jednoduché úpravy, určitě zvážím využití nástroje Windows.

VideoLab IV: první verze videa

Úkolem posledních týdnů bylo zkusit si natočit první verzi videa a popsat, co nám tato zkušenost přinesla. Rozhodla jsem se pro lepší přehlednost rozdělit tento popis do několika kategorií.

Zvyknout si na sebe na videu rozhodně vyžaduje trochu cviku, moje „nepodařené záběry“ byly rozhodně zdrojem pobavení, je zajímavé pozorovat svoje výrazy

Před natáčením

Před prvním zapnutím „kamery“ jsem si zkusila připravit alespoň trochu detailnější osnovu, dá se říct scénář. Nerada používám přímo slovo „scénář“, který bych se učila slovo od slova, ale ráda si sepíšu všechny body, které chci říct a pokud něco řeknu jinak nebo nějakou (nepodstatnou) část vynechám, tolik se tím netrápím. Pracovní verzi textu je možné najít zde.

Shodnou okolností právě teď chystáme propagační materiály na letošní Férovou snídani a ukázalo se, že některé body, které bych ráda do videa zapojila, jsou problém. Jedná se hlavně o ukázky konkrétních možností (a obchodů) kde lze FT nakoupit, jelikož jsme (jako muzeu) státní instituce a je složité, abychom propagovali konkrétní obchody. Není to velký problém, ale budu muset být velmi opatrná při volbě některých slov a označení.

Technika

I technická stránka byla chvíli oříšek. Na telefonu mi již nějaký ten pátek nejede mikrofon, bezdrátová sluchátka kdo ví proč nechtějí zvuk ve videu nahrávat a klasická sluchátka s kabelem působila na záběru rušivě. Telefon navíc na přední kameře má nižší kvalitu videa.

Pro zkoušky nahrávání jsem tento problém vyřešila zapůjčením telefonu od člena rodiny. Tyto patálie mě pak popostrčili k nákupu nového zařízení (mým známým se určitě uleví, že už nebudou muset při volání čekat, až k telefonu připojím sluchátka, abych jim mohla odpovídat) a věřím, že to dopomůže k lepší kvalitě videa.

Velkým pomocníkem byl stativ, máme doma již víc než 20 let starý model, v technologii stojanů se ale naštěstí nemění způsoby připevnění, stačilo tak na něj připevnit adaptér na mobilní telefon a mohla jsem vyzkoušet mnoho natáčecích možností bez větších problémů.

Natáčení videa

Zkoušela jsem dvě natáčecí prostředí: venku a doma v interiéru.

Poslední týdny je většinu času stále zataženo, to bylo vcelku výhodné pro natáčení venku, kdy nebylo světlo příliš ostré a neměnili se světelné podmínky, ale zároveň nebyla ani tma. Kde ale počasí bylo zásadní nevýhodou, byl vítr. Osobně mi nevadili hluky pozadí (zvuk ptáků, šumění listí) pro férový piknik se to dle mého vcelku hodí, ale nepříjemný (a v kameře hlučný) byl vítr.

Proto jsem chtěla zkusit i variantu natáčení vevnitř. Tu jsem upozaďovala kvůli nevhodnému pozadí, doma moc volných stěn nemám, když je stěna volná (např. na chodbě) je tam zase velká tma. Nakonec jsem zvolila prostor před knihovnou, čelem k oknu. V interiéru byl ale mnohem větší problém osvětlení, naopak lepší kvalitu měl zvuk, bydlím na reaktivně klidné ulici a ve vhodnou denní dobu je tak možné natočit kratší klip bez ruchů.

Zajímavým pro mne bylo zjištění, že se mi video lépe natáčí ve stoje. Zkusila jsem krátce obě možnosti a pokud sedím, mnohem hůř se mi hlídá prostor, nevím „co s nohama“, cítím se víc neklidná. Myslím, že je to pozůstatek z práce, v knihovně i muzeu (a předtím např. při provázení na zámku) kdykoli mluvím před lidmi, stojím u toho a zřejmě jsem si na to, za mé roky působení, zvykla.

Po natáčení

Osobně jsem tušila, že nebudu mít velký problém s trémou před kamerou. Několikrát jsem kvůli práci musela mluvit na kameru, zásadně mi to nevadí. Navíc pokud jsem ten, kdo se sám natáčí, nevidím velký důvod být nervózní.

Co mi ale mnohem méně příjemné je vidět se po natočení. Když video zpětně sleduji, vadí mi všechno – jak mluvím, jak se tvářím, kam se divám, jak mrkám… Zejména když vidím video poprvé. V některých bodech je to dobrá sebereflexe (například v pozorování, kam přesně se dívat, že upnuté zírání do kamery může vypadat divně atd.) v některých bodech ale musím jednoduše ubrat na sebekritice.

Ze zpětného sledování jsem si všimla, že jednou z největších výzev bude tempo mé řeči. Mluvím velmi rychle, v mém osobním životě to tak výrazně nevadí, pro tyto účely bude potřeba mluvit víc srozumitelně. Dále se si přeci jen budu muset blíže držet psané osnovy, ráda si měním slova, která se pak můžou opakovat a u tohoto formátu videa se to nehodí, plánuji tedy rozhodně zapracovat na textu a jeho případném naučení se.

Slovo závěrem

Obecně jsem s touto první zkouškou vcelku spokojená. Dost mi pomohlo ujasnit si, jak by mělo probíhat natáčení „na ostro“ a na co si dát pozor a víc na tom zapracovat.

Nabyla jsem mnohem větší úctu v ty, kteří se věnují natáčení videí profesionálně. Doposud jsem měla zkušenosti hlavně s tvorbou kratších klipů, ty nebyly moc náročné, ale u (byť v tomto případě ani ne výrazně) delšího videa musí být člověk opravdu dobře připraven, znát téma a nebo mít velké zkušenosti, aby zvládl souvislé mluvení.

VideoLab III. – Storyboard

Zdroj obrázku: Brands&People na Unsplash

Rozhodla jsem se zůstat u svého vybraného tématu videa – tedy představení Fair Trade v souvislosti v FT snídaní.

Vytvořila jsem si několik verzí storyboardu, nakonec jsem došla k závěrečné, velmi kondenzované verzi.

U jednotlivých scén jsem se snažila odhadnout i čas, tem mi vyšel odhadem cca na 3mim a 10 sekund, u jednotlivých odhadů jsem ale byla s časem hodně štědrá, doufám, že v konečné formě by video mohlo být do 3 minut času.

Jednotlivé snímky mají tedy následující sled:

1. Upoutání pozornosti

Na upoutání pozornosti bych volila jeden z šokujících faktů, pro příklad je uveden banán, ze kterého má pracovník na plantáži pouhá 2 %, zatímco obchod, který ho prodává více jak 40 %. Zvažuji i jiné možnosti, věnující se např. částkám výdělků. První by byl zřejmě obrázek (jednoduchá infografika) doplněná mluveným slovem.

2. Představení obsahu

Průvodce (já) představí řešení problému z bodu 1 – FT, představí stručně že toto budeme ve videu řešit, spolu s tím, co to znamená, jak ho poznáme a co pro FT můžeme udělat my.

3. Hlavní obsah I.

Následovat bude vysvětlení toho, co to FT je, čemu (a komu) a jak pomáhá, jak ho poznáme (loga). Postava bude mluvit a dle vhodnosti budou přidávány obrázky.

4. Hlavní obsah II.

Tato část se bude věnovat praktické ukázce toho, kde se dá FT koupit. Zmíněny budou konkrétní obchody a ukázáno zboží, které v nich má FT označení, kde je na nich logo atd.

5. Shrnutí

V několika velmi stručných větách bude shrnuto to, co jsem se právě dozvěděli.

6. Výzva k akci

Poslední část bude věnována ukázce toho, kde se mohou konkrétně lidé zapojit (příklady akcí) a kde se dozví více informací (odkazy na stránky).

Níže vidíme samotný storyboard

VideoLab II. – První kroky k videu

Jedno z mých hlavních kritérii při tvorbě úkolů bývá to, abych úkol netvořila jen kvůli splnění požadavku, ale aby byl využitelný v praxi. Např. abych ho s úpravami mohla využít pro něco, co dělám v práci.

Moje první myšlenky tedy i při zadání tvorby videa vedly ke knihovně. Brzy jsem se ale posunula k druhé mé zálibě – muzeu. Akce, která je v Muzeu Brněnska ve Šlapanicích čistě „moje“ je Férová snídaně, jelikož fair trade, důležitost podpory lokálních produktů a komunit je moje velká vášeň.

Fotografie z prvního ročníku FT snídaně ve Šlapanicích z roku 2016

Každý rok se snažíme rozšiřovat povědomí o tom, co je to fair trade a jak můžeme podporovat tento záslužný směr.

Dříve jsme k tomuto účelu využívali například prezentaci, kterou jsem vytvořila na Prezi. Později jen hlavně vysvětlování ve tvořené události na FB. Myslím si ale, že právě tento obsah by byl ideálním kandidátem pro vytvoření videa!

Pokud si tedy toto téma překlopíme do otázek, o kterých jsme se na hodině bavily, vyjde nám zhruba následující:

Kdo?

V tomto případě se těžko určuje věková specifičnost skupiny, jasné je řekněme místní určení – návštěvníci Muzea Brněnska ve Šlapanicích, obyvatelé města Šlapanice a okolí.

Obvykle se akcí tohoto druhu zúčastní rodiny s dětmi, nejjistější tak bude směřování na věkovou skupinu středního věku.

Do budoucna by ale bylo velmi lákavé vytvořit podobné video pro více věkových skupin, zejména pro dětského návštěvníka.

Co?

Obsah videa by byl tvořen vysvětlením toho, co to je fair trade a jaký problém vůbec řeší. Video by mělo objasnit také to, jak férové potraviny (nebo výrobky) poznáme a eventuálně přinést i několik rad, kde se dají férové věci zakoupit.

Kde?

Video bude umístěno na sociálních sítích muzea, zejména na Facebooku a Instagramu. Na FB bude cca měsíc předem vytvořena samostatná událost, na které bude prezentováno a z této události se bude video dále sdílet na další stránky.

Kdy?

Vzhledem ke své povaze a spojení s akcí Férové snídaně bude video zveřejněno před akcí, aby vysvětlilo proč se akce vůbec koná, případně abychom na něj mohli odkázat ty, kteří se akce zúčastní, ale budou chtít problematiku lépe vysvětlit.

Letošní Férová snídaně probíhá v sobotu 8. 5. 2021, je tedy jasné, že do té doby video nebude hotové a letošní rok tak bude spíš první pokus, který se příští rok přetočí či jinak upraví, aby byl stále aktuální.

Proč?

Proč by toto video mělo vzniknout? O Fair Trade samozřejmě existuje celá řada materiálů, dokonce i videí, naprostá většina z nich je ale v angličtině, pokud se objeví něco v čeština, jedná se většinou o starší materiál, jako například video, které je možné vidět níže, které vzniklo dokonce v Brně, ale již roku 2010 a některé informace v něm jsou už neaktuální.

Nově vytvořené video by navíc obsahovalo informace specifické pro naši oblast (např. typy na nákup, konkrétní ukázky rozpoznání loga atd.) a tím by víc působilo na místní komunitu.

+ Pedagogický cíl

Vzdělávací cíl videa je zřejmě jasný, poučit sledující o problému (co to je FT) a naučit je hledat jeho řešení (jak podpořit férové a místní výrobky). Diváci videa se v ideálním případě naučí přenést tyto poznatky do praxe a využívat je ve svém každodenním životě.

VideoLab

Fotografie Sam McGhee, Unsplash

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Důvody k zapsání si kurzu mám hlavně dva, oba souvisí s mým povoláním. Pracuji v Městské knihovně ve Šlapanicích a delší dobu se snažím přesvědčit kolegy (zatím marně) o tom, že by bylo velice fajn, kdybychom mohli nějaká videa tvořit. Ještě větší potřebu nějaké tvorby cítím zejména v době pandemie, kdy knihovna funguje jen jako výdejní okénko a zejména mladší čtenáři
k nám ztrácí cestu.

Doufám tedy, že získám nějaké typy, jak edukační videa tvořit, abych přesvědčila i své kolegy, že to není taková věda a má to smysl (případně abych je mohla vytvářet sama bez jejich pomoci 😉 ).

Druhý důvod se týká příměstských táborů. Loni jsme společně s Muzeem Brněnska ve Šlapanicích realizovali první ročník příměstského tábora, který se zabýval sociálními sítěmi a tvorbou videí. S dětmi jsme tak mimo jiné točili a stříhali videa, používali jsme k tomu program Blender (se kterým pracovala kolegyně z muzea) a aplikaci VLLO. S obojím jsme měli celkem dobrou zkušenost, ale ráda bych rozšířila své znalosti a případně nabídla alternativy.

Inspirace

Autor mých nejoblíbenějších vzdělávacích videí je CGP Grey na You Tube.Kanál prošel postupným přerodem, ale v posledních letech se autor ustálil na stylu ilustrací, které, ačkoli nejsou na platformě jedinečné, mají své kouzlo, mnohé výhody a nepostrádají cit pro detail.

Přednosti tohoto zobrazení bych ráda představila na krátké analýze několika jeho videí.

Brexit Revisited

Celé video naleznete zde: 

Hned z počátku se seznámíme s typickým prvkem v ilustraci tohoto autora: jednotlivé postavy jsou vykresleny relativně jednoduše (“stick figure“) s případným doplněním charakteristiky. Každá země (v tomto případě její části) má svoji vlajku jako „sukni“, případně další charakteristiky (koruna pro UK jako celek, zrzavé vlasy Irska atd.), tyto postavy jsou nám představeny a dále ve videu tedy víme, o kterou zemi (část) se jedná, aniž by musela být popsána, zároveň ale vidíme její výraz, což nám umožní vyjádření dalších emocí, které by chyběly při použití jen např. vlajky či znaku.

Sám autor je ve většině videí také zobrazen – např. zde jako průvodce. Jeho postava má vždy typické brýle a velmi jednoduchou gestikulací nás provází videem.

Toto využití výrazů vidíme dále ve videu, kdy má EU nešťastný výraz. Británie pak navíc dostala do rukou šálek čaje, další ze symbolů, který dále dotváří obraz čekání na její rozhodnutí, kdy se zatím nic (z pohledu EU) neděje. 

Toto využití emocí je ještě patrnější v dalším videu:

The trouble with tumbleweed

Celé video zde:

Další zobrazení zemí (nebo států, úřadů, institucí…) jako postaviček, které mají logo či vlajku, díky které je můžeme rozpoznat, na své „sukni“.

Postavy jsou na první pohled rozpoznatelné (v případě vlajek USA států je to pro nás samozřejmě náročnější). Postavy pak symbolizují status toho, co se děje – Dakota je velmi napadena stepními běžci (vidíme na ní malé „tumbleweed“) a „nemoc“ se šíří do ostatních států, které jsou z toho nešťastné a šokované. 

Normal 0 21 false false false CS X-NONE X-NONE

Dále pokračuje ilustrace tím, jak se stepní běžci rozšířili do dalších zemí – i mimo USA, do Kanady a Mexika, zde vidíme zobrazení vlajek zemí, postavy jsou navíc doplněny o klobouky, které jsou pro dané země (či území) typické. 

Zdůrazňuji toto zobrazení, protože vizuálně působí mnohem zajímavěji než jen mapa, na které je například barevně vyjádřené šíření nějakého problému. Vizualizace pomáhá k lepšímu zapamatování, navíc volba postaviček (a díky tomu vložení emocí) pomůže dotvoření obrazu – Dakota byla velmi zasažena (nemocná leží), ostatní země to velmi rychle postihlo také, bylo to pro ně nepříjemné, zapamatujeme si jejich výrazy. 

I na těchto dvou příkladech je dle mého krásně vidět, jak velmi jednoduchá ilustrace může perfektně zapůsobit na předávání obsahu a navíc podpořit jeho předání. Velmi se mi líbí i témata, která si autor vybírá a celkový styl, jakým pracuje, kdy vše vysvětlí velmi stručně, ale srozumitelně, nevynechá podstatné detaily, ale videa mají spád (obvykle trvají jen několik minut). Rozhodně doporučuji navštívit právě tento koutek internetu, od britské monarchie po vysvětlení že „hexagon is the bestagon“ je plný fascinujících informací a zajímavostí.

Chatbot

Chatbot je určen pro čtenáře knihovny, kteří chtějí poradit s výběrem knihy ke čtení.

Vzdělávacím cílem je lepší orientace čtenáře v dané literatuře, vyjádření vlastních přání a myšlenek, následně seznámení s dokumentem. Základně se daná osoba seznámí i s několika základními druhy literatury.

Schéma průchodu je následující:

Schéma průchodu Chatbotem

Nastavený je původní rozcestník, který následně ukazuje jednotlivá témata a vede na konkrétní odkazy na katalog knihovny.

Schéma jsem tvořila v programu diagrams.net, se kterým jsem se prozatím příliš nesžila a pro příště bych asi volila spíš jiný nástroj.

Chatbot samotný má ve svém úvodu obrázek:

Úvod chatbotu

A dále je pak provázán především na základě reakce na psaný text. Knihy jsou vybírány podle katalogu naší knihovny (MK Šlapanice) zvoleny byly převážně nejvíce půjčované knihy v každé kategorii.

Na konci je v obou verzích vloženo video z youtube.

Link na chatbota je schovaný zde.

SnatchBot mě v první chvíli velmi vyděsil svojí složitostí, ale po chvíli práce mě začala tvorba chatbota bavit, nedovedu si ale představit tvořit v programu nějaké hodně komplikované schéma s mnoha odpověďmi, bojím se, že bych se v záplavě reakcí ztratila, už u těchto (a to jich bylo několik) bylo někdy těžké ujistit se, že mají všechny reakce dobré nastavení a že jsem všude propojila vše jak má být.

Opravdu velkým pomocníkem byl Ffowchart, na kterém jsem si pomocně zaznamenávala u kterého kroku jsem provedla propojení na poslední krok apod.

Virtuální realita: tour knihovnou

Pro virtuální realitu jsem zvolila scénický snímek Knihovny ve Šlapanicicíh – oddělení pro děti a mládež.

Bohužel nemám k dispozici 360° snímání, proto jsem vytvořila alespoň snímek s rozsahem 180°.

Obrázek knihovny, se kterým jsem pracovala

Musím říct, že jsem byla zkalamná, jak špatná je kvalita této fotografie z mého telefonu, příště bych přemýšlela nad jinou možností.

Práce se samotným Tour Creatorem byla velmi snadná, jediný problém jsem zaznamenala v tom, že mnou preferovaný prohlížeč je Opera, na které se mi nechtěla zobrazit všechna tlačítka, proto jsem přešla na Google Chrome.

Zkoušela jsem vkládání obrázků (popisky u deskových her a young adult literatury) i zvuků (u oken, které vedou do zahrady MŠ).

Při prohlížení na PC se mi líbí, že je vidět, který bod jsme si už přečetli a který ne.

Určitě si dovedu představit, že v budoucnu tvorbu tohoto prostředí využiji, dál chci prozkoumat například možné propojení s Google mapami, v brzké době se nám totiž bude stěhovat knihovna na trochu zastrčené místo a dovedu si představit že virtuální navedení cesty by k nám mnohé čtenáře dovedlo 🙂

Moji virtuální prohlídku naleznete zde.

V aplikaci Expedition je zobrazení následující.

Zkoušela jsem i zobrazení v telefonu, osobně mi fungovalo, ale velmi trhaně, nevím ale, jestli je to problém mého telefonu nebo aplikace samotné.

Screenshot se zobrazení v telefonu.

Jak už jsem zmínila aplikaci určitě plánuji využití znova, nejspíš se k tomu ale vybavím lepší technikou.

Vzdělávací technologie: Otevřené vzdělávání

Při přemýšlení o otázkách, které byly v zadání navrženy jsem si vyhledala stránku Otevřené vzdělávání.

Zdroj: Unsplash, @marvelous

Zaujaly mě mnohé dokumenty na ní, mezi nimi třeba brožura Příklady dobré praxe a zejména to, co jsem viděla v jejím obsahu:

Mile mě překvapilo, kolik z těchto bodů mám zažitých ze své vlastní zkušenosti vzdělávání na KISKu (máme tedy hezký příklad toho, že to může fungovat) a i jen obsah samotný odpovídá na mnoho otázek, které můžeme kolem otevřeného vzdělávání mít.

Proč velká část vzdělávacích aktivit není otevřená?

Myslím, že těchto důvodů je několik, jedním z nich může být to, že učitelé mají své přípravy pro sebe a nemají pocit, že by jejich sdílení mělo pro jiné takový smysl, byly by přípravy tak dobré… Možná tak sdílí se svými kolegy, kterým můžou dodat další komentář, vysvětlení…

Hlavním důvodem podle mě je ale obava o časovou náročnost, případně technické bariéry (i když ty myslím s časem stále více mizí). Mnozí pedagogové se dle mého domnívají, že sdílení bude velmi náročné na čas, neví, kam materiály sdílet, jak je sdílet, možná se i bojí jejich zneužití.

Otázkou může být i to, jak moc o možnostech sdílení vědí, případně jaký je tlak ze strany zaměstnavatele/zřizovatele na to, aby byly materiály sdíleny.

Řekla bych ale, že je docela možné, že v následujících letech uvidíme velký rozkvět otevřeného vzdělávání, protože současný stav online výuky donutil všechny k větší elektornizaci, pedagogové se více seznámili s možnostmi online prostředí, získali mnohé zdroje a kontakty, díky kterým mohou vidět, že otevřené vzdělávání nemusí být tak náročný proces, jakým se zdá.

Všechno něco stojí…

Otázka finanční (respektivě časové) náročnosti je zde stále silná.

Myslím ale, že pokud obětujeme počáteční (zejména časovou) investici, dlouhodobě se otevřené vzdělávaní vyplatí, protože můžeme později čerpat z materiálů jiných a sami čas ušetřit. Navíc je tak možné získat množství materiálů, které by jinak nebyly dostupné, například vyučující žíjící na místě, kde se odehrála např. Bitva u Slavkova má lepší přístup k materiálům k tomuto tématu, než vyučující z Prahy, který naopak má lepší přístup k tématu Bitvy na Bílé Hoře. Oba vyučující své materiály doplní např. vlastními fotografiemi současného místa, čímž obohatí podklady pro ty vyučující, kteří se na místo sami nedostanou atd.

O dostupnosti pro studenty není pochyb.

Prvotní časová investice je samozřejmě větší, příprava vloženého materiálu musí být velmi důkladná, ve výsledku ale žáci z takto zpracovaných materiálů mohou jen benefitovat.

Hosting atd. je samozřejmě další strana věci, kterou nelze vynechat, ale i dnes je možné svoje materiály sdílet, nějaké otevřené kurzy jsou dostupné například i na stránkách Metodického portálu RVP.

Cestu pro otevřené vzdělávání by mohlo otevřít vytvoření místa – portálu, kde by se soustřeďovali vzdělávací zdroje, ke kterým by měli přístup jak studenti, tak pedagogové. Portál by mohlo zajišťovat například MŠMT.

Otázkou tedy stále zůstává, jak přesvědčit pedagogy, aby k otevřenému vzdělávání přispívali? Povinnost může vést pouze k nechuti a odporu, žádost nemusí fungovat…

Cestou může být informovanost, ukázka toho, co že tento způsob opravdu funguje, je prospěšný pro mnoho studentů ale i dalších pedagogů a že má otevřené vzdělávání svůj smysl a budoucnost.