Úkolem posledních týdnů bylo zkusit si natočit první verzi videa a popsat, co nám tato zkušenost přinesla. Rozhodla jsem se pro lepší přehlednost rozdělit tento popis do několika kategorií.
Před natáčením
Před prvním zapnutím „kamery“ jsem si zkusila připravit alespoň trochu detailnější osnovu, dá se říct scénář. Nerada používám přímo slovo „scénář“, který bych se učila slovo od slova, ale ráda si sepíšu všechny body, které chci říct a pokud něco řeknu jinak nebo nějakou (nepodstatnou) část vynechám, tolik se tím netrápím. Pracovní verzi textu je možné najít zde.
Shodnou okolností právě teď chystáme propagační materiály na letošní Férovou snídani a ukázalo se, že některé body, které bych ráda do videa zapojila, jsou problém. Jedná se hlavně o ukázky konkrétních možností (a obchodů) kde lze FT nakoupit, jelikož jsme (jako muzeu) státní instituce a je složité, abychom propagovali konkrétní obchody. Není to velký problém, ale budu muset být velmi opatrná při volbě některých slov a označení.
Technika
I technická stránka byla chvíli oříšek. Na telefonu mi již nějaký ten pátek nejede mikrofon, bezdrátová sluchátka kdo ví proč nechtějí zvuk ve videu nahrávat a klasická sluchátka s kabelem působila na záběru rušivě. Telefon navíc na přední kameře má nižší kvalitu videa.
Pro zkoušky nahrávání jsem tento problém vyřešila zapůjčením telefonu od člena rodiny. Tyto patálie mě pak popostrčili k nákupu nového zařízení (mým známým se určitě uleví, že už nebudou muset při volání čekat, až k telefonu připojím sluchátka, abych jim mohla odpovídat) a věřím, že to dopomůže k lepší kvalitě videa.
Velkým pomocníkem byl stativ, máme doma již víc než 20 let starý model, v technologii stojanů se ale naštěstí nemění způsoby připevnění, stačilo tak na něj připevnit adaptér na mobilní telefon a mohla jsem vyzkoušet mnoho natáčecích možností bez větších problémů.
Natáčení videa
Zkoušela jsem dvě natáčecí prostředí: venku a doma v interiéru.
Poslední týdny je většinu času stále zataženo, to bylo vcelku výhodné pro natáčení venku, kdy nebylo světlo příliš ostré a neměnili se světelné podmínky, ale zároveň nebyla ani tma. Kde ale počasí bylo zásadní nevýhodou, byl vítr. Osobně mi nevadili hluky pozadí (zvuk ptáků, šumění listí) pro férový piknik se to dle mého vcelku hodí, ale nepříjemný (a v kameře hlučný) byl vítr.
Proto jsem chtěla zkusit i variantu natáčení vevnitř. Tu jsem upozaďovala kvůli nevhodnému pozadí, doma moc volných stěn nemám, když je stěna volná (např. na chodbě) je tam zase velká tma. Nakonec jsem zvolila prostor před knihovnou, čelem k oknu. V interiéru byl ale mnohem větší problém osvětlení, naopak lepší kvalitu měl zvuk, bydlím na reaktivně klidné ulici a ve vhodnou denní dobu je tak možné natočit kratší klip bez ruchů.
Zajímavým pro mne bylo zjištění, že se mi video lépe natáčí ve stoje. Zkusila jsem krátce obě možnosti a pokud sedím, mnohem hůř se mi hlídá prostor, nevím „co s nohama“, cítím se víc neklidná. Myslím, že je to pozůstatek z práce, v knihovně i muzeu (a předtím např. při provázení na zámku) kdykoli mluvím před lidmi, stojím u toho a zřejmě jsem si na to, za mé roky působení, zvykla.
Po natáčení
Osobně jsem tušila, že nebudu mít velký problém s trémou před kamerou. Několikrát jsem kvůli práci musela mluvit na kameru, zásadně mi to nevadí. Navíc pokud jsem ten, kdo se sám natáčí, nevidím velký důvod být nervózní.
Co mi ale mnohem méně příjemné je vidět se po natočení. Když video zpětně sleduji, vadí mi všechno – jak mluvím, jak se tvářím, kam se divám, jak mrkám… Zejména když vidím video poprvé. V některých bodech je to dobrá sebereflexe (například v pozorování, kam přesně se dívat, že upnuté zírání do kamery může vypadat divně atd.) v některých bodech ale musím jednoduše ubrat na sebekritice.
Ze zpětného sledování jsem si všimla, že jednou z největších výzev bude tempo mé řeči. Mluvím velmi rychle, v mém osobním životě to tak výrazně nevadí, pro tyto účely bude potřeba mluvit víc srozumitelně. Dále se si přeci jen budu muset blíže držet psané osnovy, ráda si měním slova, která se pak můžou opakovat a u tohoto formátu videa se to nehodí, plánuji tedy rozhodně zapracovat na textu a jeho případném naučení se.
Slovo závěrem
Obecně jsem s touto první zkouškou vcelku spokojená. Dost mi pomohlo ujasnit si, jak by mělo probíhat natáčení „na ostro“ a na co si dát pozor a víc na tom zapracovat.
Nabyla jsem mnohem větší úctu v ty, kteří se věnují natáčení videí profesionálně. Doposud jsem měla zkušenosti hlavně s tvorbou kratších klipů, ty nebyly moc náročné, ale u (byť v tomto případě ani ne výrazně) delšího videa musí být člověk opravdu dobře připraven, znát téma a nebo mít velké zkušenosti, aby zvládl souvislé mluvení.
Denisa Walterová 
Díky moc za představení tvorby, vidím, že ses na produkci pěkně připravila – bodové poznámky v dokumentu chválím! Zvuk se minimálně ve vnitřní prostorách dá vyřešit například druhým mobilem, který budou sloužit jako diktafon. Na jeden budeš natáčet, na druhý (v blízkosti, ale mimo záběr) nahrávat audio. Pak vše ve video editoru spojíš dohromady a budeš dále upravovat. Vidět sebe při následné postprodukci je dost o zvyku. Je fakt, že při prvních úpravách to není moc příjemné a člověk si najednou uvědomuje spoustu nedostatků. Nicméně, jak jsi správně poznamenala, je důležité si z některých nic moc nedělat. Co se nemusí líbit tobě samotné, to se ostatním může zdát v pořádku. Co se týče rychlosti mluvení, zkus ti obsah videa nejdříve nacvičit (i s pauzami a nějakým tempem) mimo kameru. Tak, aby ses „naladila“ na nějakou vlnu a v ní dále při natáčení pokračovala 🙂
To se mi líbíTo se mi líbí